Třetiny: 2:0, 4:2; 0:6

Bodování:

Góly: Trojan 2x, Svoboda Z., Bombicz, Svoboda M., Mudrák R.
Asistence: Bubrinka 2x, Bombicz, Morávek, Sekanina, Robinson

Vyloučení: Svoboda M. a ještě někdo

 

Na tenhle zápas se bude ještě dlouho v nedobrém vzpomínat. „Legendary fuck-up“, jak by řekl náš bratr Američan. Jednoznačný fenomenální průser ve třetí třetině. Nepochopitelný kolaps nás všech a do té doby hladce kráčející méďa brtník v cestě za vítězstvím dostal takovou pecku vypálenou raketou, že mu z toho ještě dneska zvoní v uších. Děs!
Nechali jsme si dementně utéct naprosto jasné vítězství. S Rockets jsme do té doby měli bilanci samých vítězství a hraje se nám na ně docela dobře. A taky to tak vypadalo i v dnešním zápase. Soupeře jsme až do konce druhé třetiny o dostačující kousek přehrávali, přidávali gól za gólem na spokojených 6:2. Až moc spokojených, protože ve třetí třetině se začaly dít věci. Nejprve v polovině 4. minuty snížili Rockets na 6:3 a vzápětí za 45 vteřin na 6:4. Pak se zase 6 minut nic nedělo (a v té chvíli nám ještě pořád stačilo přidat jeden jediný gól a bylo to v suchu; no, nepovedlo se) až přišly časy 10:36, 11:08 a 12:18 a bylo to v prdeli. Najednou to bylo 6:7 a my jsme se omráčeně pokoušeli zvednou a vzpamatovat, ale snaha o závěrečný tlak přinesla spíš pojistku soupeře na 6:8. Rockets se ale po snížení na 6:5 už dostali do laufu, ožili a bylo cítit, že to strašně moc chtějí nad námi konečně urvat. A podařilo se jim to, všechna čest.
Do zápasu jsme stejně jako minule nastupovali v 15 lidech. V šatně jsme si zaobdivovali Mikinovo obří nateklé koleno, které v sobě bezpochyby skrývá tak hektolitr vody a být na poušti, je to fikanej trik, jak se zachránit před smrtí žízní. Jinak tam ale panoval běžný bzukot, nic mimořádného.
Nástup do utkání byl taky takový pozvolný, než se v čase 7:19 probrala první lajna. V následujícím textu to popsal Zbyňa (jeho chválu mé osoby berte s velkou rezervou, zas takový zázrak to nebyl...):
„Můj gól byl vůbec jedním z nejhezčích gólů sezóny. Prostě akce založená ze zadních řad, kdy Tom, ač tísněn, zvedl hlavu nahoru a našel mě (sice ve stoje) ale na červené čáře nikým neatakovaného. Nádherná přihrávka s přehledem Tomovi vlastním, obránce jak má být. Takových přihrávek měl Tom v dnešním zápase hned několik a je jen škoda, že jsme jich nedokázali více využít. Myslím, že chyba byla v tom, že si brankář postavil blbě tyčky a my se trefovali hlavně vedle branky. Nicméně po příjmu přihrávky jsem se vydal na útočný výlet s myšlenkou: zavést puk po pravé lajně za modrou čáru, pak se svojí útočnou aktivitou sjet na střed kluziště a natáhnout k sobě obránce s cílem uvolnit Medvěda, který se už v tu dobu nabízel nabruslený na levém vrcholu kruhu. Medvědova síla mě fascinuje, on prostě vystřelí puk na branku i s protihráčem!!! Boží! I když to byla střela naprosto perfektní, přece jen o milimetry minula klec a puk se pak od mantinelu odrazil k Mikinovi zpátky před branku a ON už přesně věděl kde budu a jakou palebnou pozici zaujmu: bekhendem mi oplatil přihrávku do místa, ze kterého jsem následně volejem pálil skoro do prázdné branky. Akce jak se patří, celý tým byl součástí euforie, která velela zápas vyhrát! Krásných akcí bylo v zápase hodně, prostě první 2/3 hezkej zápas. Abych nezapomněl na Ríšu, ten už má svou cestičku na pravém křídle tak vyježděnou, že jsem tam vedl puk skoro jak po kolejích. Takže: díky Ríšo!! Ještě že nechytal Radim, mám bod do plusu a už se mu pomalu začínám vzdalovat .“
Další gól jsme přidali až v samotném závěru první třetiny, kdy se v čase 14:12 motal puk v našem obranném pásmu, nejspíš to bylo po buly, které vyhrál Wes, posunul to dozadu na mě a já nahodil po pravém mantinelu směrem na tušeného Jardu. Ten si tam ten puk nakonec vybojoval a urval se a vyrazil na sólovou zteč rakeťáceké branky, kterou zakončil úspěšně a vsítil náš gól na 2:0.
Druhá třetina začala gólově poněkud divoce: nejprve rakeťáckým gólem, to byl tuším taky nějaký únik. V čase 1:18 to bylo 2:1. Ale velmi záhy, hned na konci 3. minuty se uplatnili Ricci s Mikinem: Ríša zatáhl puk podél mantinelu až za bránu a na první tyčce přes obránce poslal puk před kasu kde Mikin neomylně trefil do protipohybu gólmana a ještě stihl srovnat soupeřova obránce, který mu dvakrát sekl přes hokejku i po odpískání.
Za 30 vteřin Rockets zase snížili na 3:2 a to byl hodně nešťastný gól, Rakeťáci vytvořili tlak před brankou, ale ten se nám už už podařilo zažehnat, puk směřoval mimo bránu, ale Pavel nedobrzdil včas a i když zvedal nohu, že by puk minul, nakonec to skončilo jeho krásnou placírkou k pravé tyčce naší branky :-) Tenhle gól, co jsme Rockets věnovali sami, nám pak vykompenzoval rozhodčí - o pár minut později šla moc dlouhá přihrávka na najetého útočníka Rockets, tak se pro puk vydal mezi kruhy z naší branka Jara, padnul pro něj, ale nevšiml si, že mu vyklouzl. Nevšiml si toho ani rozhodčí a tak písknul přerušení hry ve chvíli, kdy už si volného puku všiml dojíždějící soupeř a přebíral ho. Skóre tak zůstalo neměnné.
Další gól ve druhé třetině jsme přidali až v čase 7:24, dával ho Freedom po spolupráci s Pavlem (a zatím mi ho nepopsal tak, o něm nic nevím).
V čase 12:25 jsme odskočili už na 5:2, střílel Ríša jr., ke kterému se štěstím prošla moje přihrávka – zachytil jsem vyhazovaný puk na útočné modré a poslal ho křižně k protilehlému kruhu na Ríšu, o kterém jsem tušil, že tam někde číhá. Vlezl do toho sice obránce, ale puk mu proklouzl mezi nohama a Ríša prudkou přízemní ranou propálil gólmana k tyčce.
No a poslední náš gól padl o 20 vteřin později, Wes vybojoval puk a posunul ho na Jardu, který se dostal zase do úniku a bez zaváhání ho proměnil. Naše labutí píseň. Pak už střílel jen soupeř :-( Třetina se uzavřela na skóre 6:2 pro nás.
Průběh třetí třetiny jsem už nastínil výše, pro ilustraci naší hlouposti jeden gól, kdy jsme přestali hrát při útočné akci soupeře, ani nevím vlastně proč, rozhodčí totiž nic nepískl, puk byl tak nějak za brankou a neatakovaný rakeťák jej sebral, branku objel a zasunul, já jsem se bohužel vzpamatoval až pozdě a chyběl mi kousek, abych trefil jeho hokejku a zabránil tomu.
Ještě si pamatuju dva navlas stejné góly, které jsme dostali hned po buly před naší brankou, vyhrané buly šlo na číhajícího soupeře, který dával rychlou a pohotovou střelou pod víko. No a ještě jeden gól byl kousek zvaný „obráncova klasika“, kdy Marťas při střele od modré trefil útočníka soupeře do holení, puk se odrazil k naší brance a vystřelenou Raketu už holt nedohoníš... Poslední gól v naší síti byl při našem pokusu o závěrečný tlak, kdy se všichni nahrnuli do útočné třetiny, ale neměli jsme puk pod kontrolou, Rockets ho jaksi procpali a vyvezli a pak jeli tuším sami dva na bránu, 15 vteřin před koncem.
No a ještě jsme si opět zažili jednu vzájemnou potyčku, tentokrát se s jedním ze soupeřů zapletl Freedom a nebýt té jeho vykopnuté nohy, byla to taková téměř kulturní vložka...
Tak, zas tu máme slohovku na 2 stránky. Příště Sputnici, na které máme letos neblahou vzpomínku.