Porcování Medvěda 2

Účast: ON, Ricci, Zbyňa, Alan, Přema, Radim, Jara, Marťas, já

 

Prvních pár Ricciho střípků (než sem musel se Zbyňou odjet):

  • musel jsem zasadit dva stromy a stavit se na poště než jsem mohl přijet na místo činu, trochu medvědí navigace, našli jsme zdechlou vrbu a poznali ONův vozový park před rozlehlou haciendou na okraji milionářské části sokecu zvané boveryhil

  • místní guru ON nás uvítal s rukavicí a slovy krásná práce, chlapi kozel a prazdroj už jsou, ještě zbývá dodělat budvar – tři kuřata na plechovkách právě dokončovali svoji misi

  • Radim Gates si odpracoval večerní dřívější odchod úklidem králíkovi pod nohama, Alan už byl na místě i se slavnýma kávenkama (ty budou mít ještě svůj úkol), my jsme dostali za úkol složit povoz dřeva na vatru – pár kousků z mostu, já otevřel auto, zbyňa naložil a Alan vozil

  • uprostřed zahradního domku velikosti 6+kk trůnil nádherný kulečníkový stůl i s originálním osvětlením z hustopečského hanbince, gril a další původní vybavení z 1.světové války

  • byl jsem odveden do zásobárny k doplnění zásob (ze strategických důvodů nesmím sdělit přesné místo úložiště radioaktivního odpadu), ale mohu s jistotou říct - vína bylo dost

  • ON připravil královské občerstvení, stoly přetékaly hojností a strdím, nad vším ale zářili kávinky a Zbyňova bábovka

  • pilo se, jedlo se, postupně začali přicházet i spoluhráči, Tomáš s doutníky a oříšky (určitě neplacenými z klubové kapsy), přema nevím s čím, Radim s dvěma (zatím) dětmi, Martin s láhví, třetí Radimovo, jara taky asi s láhví

  • rozehráli jsme velkou hru s kulečníkem, Alan chytil (jako vždy na začátku sezony) formu, ale pak najednou prohrál s Tomem, ONem, ale jeho osudové prohry se teprve blížily

  • pak došlo k malé nehodě, kdy se ONovi postavily do cesty dveře od grilu, a na zem se svezl plech s teplou zeleninou a pár zbylými čufty (nebo jak se to jmenuje), škoda veliká, vše skončilo v koši, ale k velkému pobavení publika se při transportu dostalo (už nevím kdo si dovolil do Ona žduchnout) nějaká ta paprika do útrob kulečníkového stolu, což vyvolalo smrtelnou křeč smíchu u Zbyni, který si díky tomu dokázal z v rukou držícího pressa našlehat slušné latté

  • korunoval to ale Tomáš, ON na pád plechu reagoval slovy – a je to v prdeli pánové – Tomáš kontroval – to je v pohodě já už jsem si nabral

  • taky jsem si šel ulevit na místní přírodní toaletu v rohu pozemku za plotem jsem zaslechl hovor sousedů – „prej tam má (ON) nějaký svoje hokejisty, prý tam pečou bizona nebo nějakou krávu“ - čímž se potvrdilo, že jako místní guru je vskutku oblíben

  • Alan neustále dorážel se slovy kdo si to chce rozdat, až přemluvil Radima k velké akci – vsadil svoje 3 děti na hlídání na neděli na svoji výhru – Alan se snažil, ale motivace člověka, který byl vyhlášen nejen brankářem týmu, ale Otcem roku a Billem roku byl mnohem větší. Aby si děti už zvykaly na Alana nabídl jsme jim jeho kávinky se slovy, ráno jich strejda doveze plný auto; děti v průběhu hry zmateně fandili tatínkovi, který se povzbuzoval slovy „zítra jedete na výlet“ – Bill VYHRÁL, děti jásaly, Alan plakal

  • Pak ctihodná panímáma (jak sem pochopil její přezdívka je Pamela Anderson) rozdala ONovi teplé kabátky, ve kterých se většina (kromě mě) mohla cítit jako ve stanu, abychom si měli na co sednout a zábava plynula stále dál

  • Alan nevydržel napětí a chtěl si doplnit Billovu rodinu, takže se konala odveta, která ale po rozebrání stolu na šroubky skončila nevím jak

  • Pak už jsme odjížděli se slzami v očích.

 

Pohled jediného střízlivého.

 

Po hře o Radimovu manželku, kdy teda Alan naopak vyhrál, měl Radim i tak klidný večer, protože Alan nic nevsadil, takže Radim neměl co ztratit. Samozřejmě by si rád odpočinul i od ženy, ale bral za vděk, že odevzdal dcery.
Hrály se i jiné hry a padaly k nim vcelku zajímavé komentáře, jako třeba můj, že to s koulemi moc neumím a že se spíše specializuji na díry, protože mě tam několikrát po sobě, k všeobecnému veselí  skončila koule bíla.
Během kulečníku teplota klesala a klesala a množství alkoholu stoupalo a stoupalo. Jara se začal  bavit s Onovou manželkou a zbytek týmu se opřel o kulečník, popíjel a začal rozebírat hokejové záležitosti. Hlavní slovo měl On, a tak jsme ho všichni poslouchali a snad budeme dbát i jeho rad. Na nikoho se nedívat, netančit až do prázdné kasy a pálit to na gólmana co to jde.  Jediný problém v plnění jeho rad je ten, že on na zádech unese celý soupeřův tým i s gólmanem, zatímco my ne.
Po minulém porcování přišlo i na telefonáty. Svátek měla Tereza (Alanova budoucí nevěsta a dcera budoucího tchána Vaška, který byl na slezině z vysoké někde v Uherském Hradišti, a asi se taky pěkně sťal. Ale o tom až později. ON se tedy chopil telefonu a začal obvolávat Vaška, jeho ženu a jiné blízké Terezce, aby od nich vymámil telefonní číslo. Protože to rodinní příslušníci nebrali, dovolal se snad až na třetího bratrance v pořadí, který mu ale vůbec nepomohl. V té chvíli se začal rozvíjet vztah mezi Alanem a Onem. Když to uslyšela Onova žena, dala jim obou k dispozici chalupu, ať si to tam vyřeší.  Alan totiž začal ONoha obdivovat pro jeho obsáhlý telefonní seznam. Za asi 30 min se ozval Vašek. Informovali jsme se navzájem, jak to jde a řekli mu ať nám pošle číslo na Terezku. Hovory skončily, uběhlo 5, 10, min a nikdo nic neposlal. ON to opět vzal do svých tlap a donutil Vaška poslat číslo znovu. Alan už preventivně zaháji psaní oslavné SMS.
A číslo za pár chvil dorazilo. To už jsme se všichni přesunuli do útrob baráku, trošku se ohřát. Na některých byl znám efekt z vinných sklepů. Ze zimy a temna pod přístřeškem na zahradě, jsme se ocitli v teple a světle. Nejhůře na to dojel Muertas. Jak se držel venku, tak to sním vevnitř švihlo a během 15 minut byl úplně mimo. Alan dopsal SMS Terezce a čekal na odpověď. Mezitím se dolívalo víno a pilo se a pilo se. ON pustil hudbu, chvíli tam laboroval s věží a šel si zpět sednout. Protože Alan měl volnou chvíli, tak si řekl, že si pustí něco jiného a šel to celé překonfigurovat. Jakmile se toho Alan dotkl, přestalo to fungovat. Jako všechno ostatní na co šáhl. I koule v kulečníku jsme museli hledat. Nahazoval takové divné grimasy, jako že neví co s tím je, jak to opravit a jak to říct ONovi, aby ho nezabil. Vzal si na to dokonce i taburet, protože na to neviděl, když stál na zemi. ON si po chvíli všiml, že nic nehraje a tak nabídl Alnovi, že zapne telku. To jsem radši zatrhl, protože by ji už asi nikdy nezapnul. Souhlasně kývl i Alan. Nerad by ještě v neděli šel kupovat s 3 holkama televizi. Sedlo se tedy znovu ke stolu a Jara několikrát zopakoval, že noc je ješte mladá, a že se musí začít pít. S tím víceméně souhlasil pouze on (Jara), protože přijel v 7, ale ostatní tam byli už od 3 a jejich stav tomu plně odpovídal. Jediný Muertas dohnal a předběhl všechny asi za 3 hodiny. Po chvilce se Jara zvedl za židle a šel znovu ven. ON na něho zakřičel až jsme se všichni lekli: „Kam jdeš, proboha!!“. „Na vécko“ odvětil. Jara už byl tak znaven, že ho ani nenapadlo jít na WC v domě místo pod keříky na zahradě, kam se chodilo, když byli všichni venku.  Při přípravě občerstvení se nám ON skoro zabil, když udělal krok ze dveří ven, protože tam najedou bylo hodně bot o které zakopl. Zaměřil se na to, a pak pochopil, že se ostatní vyzuli, páč jsou návštěva. On ale dále zůstal jako američan v botech.
Ovšem nejvíc opic nasbíral Muertas. Jak to s ním švihlo, tak se na mě a Alana podíval a prohlásil, že ho nemáme rádi a že jsme na něj furt naštvaní. Oba jsme mu opětovalli naprosto nechápavé pohledy, protože to bylo naprosto vytržené z kontextu situace. Martin to v tom stavu vůbec nepobral, a tak nám začal vyprávět, že ho bratr učil bouchat sevřenou pěstí do zdi, aby měl pevnější klouby. Jako ukázku svého nového umění začal pěstmi máchat kolem sebe co to dalo. Onoha to nebavilo, a tak nám přinesl ukázat svůj úlovek z potápění. Byla to chobotnice. Zmražená v plastové krabičce. Začal nám popisovat, jak ji chytil a kam všude se sápala svými chapadly. Toho se chytil Muertas a začal pantomimicky vyprávět Onův příběh. Použil své dlouhé ruce a začal jemně svými prsty hladit prázdné vlašky od vín, které byly po celém stole.  OD shora až dolů. Nakonec na několik minut zaparkoval na stole s umakartovým čelem.  Ani nevěděl a usnul. Jara se Mikina zeptal co s tou chobotnicí bude dělat a jak. Pro ty, kteří neví, tak ji uvaří, a pak ji nakrájí do salátu. Prý je vynikající.
Poté co ON uložil chobotnici znovu k ledu, zavolal Terezce, aby ji popřál osobně k svátku. Dovolal se, a tak ji několikrát popřál. Pak jsme ji popřáli všichni nahlas hromadně a ješte se s Onem domluvili na fotkách s dovolené a na naše přání ji pak Alan osobně popřál a telefon ukončil se slovy: „Hodně štěstí k svátku, Eliško“.  „Eliško“?! zeptal jsem se Alana. „To byla Tereza, ty vole“ odvětil jsem. V tom to Alanovi hrklo. To na čem celý tým usilovně pracoval léta a domlouval to s budoucím tchánem, Alan pos… během 2 vteřin.
Chvíli jsme to rozebírali, co je to za pako, a že těch ženských už je na něj moc a pak mu přišla SMS. Tereza odpověděla a poděkovala za přání k svátku. Aspoň malé zadostiučinění za to, že si zničil budoucnost…
Alanovo zklamání nemělo dlouhého trvání, protože vyzval Onoha na souboj v páce, aby si ověřil, jakou má  On sílu a jestli jsou jeho rady oprávněné. Mikin jeho myšlenku moc nepobral, tvářil se jako by si z něho Alan dělal srandu a vůbec nevěřil, že to myslí smrtelně vážně. Podroušený Muertas okamžitě začal uklízet, spíše bourat, flašky na stole, aby měli kohouti dost místo na souboj. Borci si vyhrnuli rukávy a ….před sebou byly Onovi Himaláje a Alanovy Beskydy. Alan se zalekl, ale nevzdal. Jen se snažil vštípit ONovi ať začne pomalu a zlehka. Nemělo to cenu. I když to bylo velmi pomalu, držel se Alan tak 0,3s. Pak ho On skoro otočil i z židlí. Zkusili i druhou ruku. Se stejným výsledkem. 
Nakonec z Alana byl přece chlap, protože prohásil, že byl jediný, který se ho dovážil vůbec vyzvat.
Po chvilce dalšího nalívání ONovi bylo líto, že je na bruslích pomalý, a že už prostě nemám síly nato, aby se poctivě vracel. Ale jakmile dostane puk, nalezne i poslední zbytky sil, aby to soupeři pěkně zavařil. To byla voda na Muertase, který se k němu doslova přitulil líčko na líčko a srdceryvně říkal Onovi  ať si z toho nic nedělá, že od něho čeká jenom góly, pokud s tím bude On souhlasit. On i ostatní souhlasili a tak se Martin odvalil na své místo a znovu si začal povídat se sklenicí vína a sem tam zakřičel: „Kdo to dneska vyhraje?“ Přeci jen 3 kroky od Onovy židle k jeho židli  jsou někdy hodně náročné. Stihl ješte prohlásit, že je to poprvé, co se ožral z vína.
Ješte než jsem odjel, volal Mikin opět Vaškovi a pozval ho k sobě domů. Má se zastavit cestou z Uherského Hradišťě. Moc si asi nerozuměli, protože měli oba vypito, ale stihli si říct, jak se mají rádi. To bylo vůbec populární, když se volalo.
I po té co jsem odjel se děli věci divné i veselé, ale to už navždy zůstane tajemství. Jediné co zbylo, byla nově vymalovaná zeď Onovy haciendy.

 

Fotky tentokrát nejsou. Ty níže jsou z 1. akce

 

 

Momentky z akce "porcování Medvěda". Barvitý popis událostí je pod fotogalerií.

 

 

Porcování medvěda u Medvěda aneb zapalte si vlastní paletu

  

Ta akce nemohla dopadnout špatně, vyhlásil ji ON, šéfkuchař byl ON, hlavní dodavatel vína ON, prostory dodal ON, mapku maloval taky ON (tady to trochu haprovalo), počasí taky ON.

Se slovy nachystám maso „na pohodu“ a „to bude valčík“ a „mám tam nějaký palety, uděláme oheň“ jsme se rozešli po pondělní hladké výhře, kdy neskóroval pouze Alan a Radim, ale ten si to vynahradil čistým kontem. Pravda půl lavičky trochu znejistělo, když Radim po Mikinovi vzkázal, že kdo mu zkazí čisté konto, ten ho bude v sobotu obsluhovat, ale dopadlo to dobře.
Příjezd na latifundie Mikina byl pro některé trochu bojovka, ale po třech telefonátech jsem tam trefil. Zbyňa sice nevolal, ale zase o to déle bloudil. Majestátní dres s číslem 69 visel na plotu, bylo jasné že jsem správně. Mikinovy povzbuzující sms, „kdy dojdeš, už dojeď, kde seš s tím pivem“, se záhy vysvětlily, protože se mu všichni hosté pustili do zásob vína a to nečekal. Zásoby byly nekonečné, což se ukázalo asi v půl jedné, kdy padla dvacátá osmá sedmička, ale to jsem předběhl.
Pro ty co zklamali a neviděli popíšu JEHO haciendu o rozloze několika desítek arů. Při příjezdu míjíte koňské stáje s chovem arabských plnokrevníků. Po projezdu majestátní (slavo)bránou, kde se musíte předem ohlásit vratočučovi, který si vás vyhledá v seznamu hostů a teprve pak pustí dál. Vjedete na pozemek s krásně střiženým trávníkem, francouzskou zámeckou zahradou, kterou požívají piloti při přistávání na blízké tuřanské letiště jako záchytný bod. Hned za branou se mého vozu ujal další sluha a odvezl mi ho zaparkovat do krytého parkhausu. Nemusím ani dodávat, že při nočním odjezdu bylo auto umyté, vysáté a naleštěné. V dálce na konci se do výše tyčil majestátní zámek s patnácti koupelnami a výhledem na letiště. Všichni hosté už seděli pod altánem na zahradním ebenovém nábytku, který Mikin propašoval pod neoprénem z Bali. Výhled je na zvěř, která pobíhá po zadní části pozemku, nebo lze sledovat život v safari, kdy jsme viděli, jak lev zardousí v běhu zebru a donese ji JEMU k nohám, taky úžasný pavilon medvědů a hlavně hrochů, kde se, jak podotkl několikrát Václav, pan majitel narodil. Podívejte se na titulky pořadů National Geographic, komu tam vlastně děkují za prostory k natáčení. Večer nás vzal pan majitel na své vinice , kde mu mistři vinaři vyrábí osobní víno pod obchodní značkou „Medvědí krev“ a „Bílý Mikuláš“. Kdo v sobotu nedošel, udělal velkou chybu.
Mikin už od odpoledne rožnil a připravoval, vše klapalo skvěle i díky pomoci jeho ženy. Účast byla slušná, například náš první útok – Jágr-Štěstí-Náhoda se dostavil v plném složení, kdežto útok druhého nejlepšího hráče týmu byl hodně děravej, byl tam jen Alan, obrana taky slušný (Tomáš, Vašek a Luboš se ženou), čekalo se jen na příjezd gólmana z NHL a okresního fotbalového přeboru. Po chvilkové etudě se stolem, kdy se některým zdálo, že jsme moc na slunku, tak jsme starý stůl, co pamatoval Mikina jako mládě, přenesli pod strom na ještě větší slunko, a pak ho zase vrátili zpět, blíž k haciendě do stínu.
Mikin už to pak nemohl vydržet a že připraví maso – vytáhl obří zásoby výborného masa a jako správný šéfkuchař Polert to měl za chvíli hotový. Nastaly hody. Ty přerušil příjezd účastníků okresního přeboru v čele s jejich-naším gólmanem – moc na čele nejel, ale jel. Pak se vrátil ještě pro jejich střelce. Celým večerem se táhla linka příběhu, „dostal jsem jen jeden gól v šesti zápasech, ale ti blbci nedali žádnou penaltu“. Setkání ligových hokejistů a okresních čutálistů bylo ukázkou, kam se může člověk dostat s kterým sportem. Hokejista = super kára, modelky, chlast. Okresní fotbalista = kolo, flaška rumu v baťohu. Rumová smršť Radima a Alana začínala roztáčet párty.
Nezbytné stěhování stolu blíže ohni (na stejné místo, kde už jednou byl), který Mikin zapálil s láskou ke dřevu a první palety již hořely. Pár vtipných příběhů na úvod že života Medvěda, a už začali mizet první hosté. Zbyňa vyrazil ještě dřív, ale velmi nás potěšil že se zastavil. Pak odpadli fotbalisté na kolech, jen ten jejich brankář zůstal s námi. V přestávkách mezi doušky rumu a piva (zelenou se šlehačkou prý neměli) odpočíval zabořen do plastového křesílka. Pak odjela i paní domu, a zábava se rozjížděla. Od chvíle kdy se dopil tuzemský rum a Tomáš vytáhl placatku se španělskou etiketou, už to jelo jenom z kopce – Václav začal všem tvrdit, že Eldorádo je zlatý muž, takže pijeme zlatého muže. Hostitel se stále držel svých sedmiček kvalitního bílého. Palet ubývalo, ale zatím jen pomalu. S blížící se nocí vyrazil k domovu Luboš se svou ženou Magdou, kteří byli na kolech a  Mikin jim sháněl lampičku. Pak se Tomáš ujal kytary, každý svého alkoholu a začalo se zpívat. Pan majitel přiložil polínko velikosti čtyř palet do ohně, že kdo se přiblížil toho ožehl i na zádech. Musím uznat že Tomáš hrál výborně, my jsme také zpívali krásně, na hlavní popěvek, který se nesl údolím medvědů, „hajlzé, hajzlé… háájzle, hajzle, hajzlééé“ neměl noty, ale zpěváci si vystačili i bez nich. Opět paletky do ohně, přestože se teplota jádra ohně blížila magmatu, pan majitel naznal že bychom měli přiložit, opět alkohol a zpěv. Alan se snažil ještě v jedenáct zburcovat členy svého útoku, aby přijeli a poté co zavolal na tři neznámá čísla se trefil, ale kupodivu Přema nechtěl dojet - holt špatná morálka v jejich minitýmu.
Václav si vzal poté každého zvlášť do parády a psychologicky s námi rozebral úlohu každého z nás v týmu. Zněla slova, jako „seš výborné, my černí jsme lepší, vy bílí si nenahrajete“, v čemž se mu snažil Tomáš oponovat, ale byl přepit. Pro tuto činnost si Václav zvlášť oblíbil Alana, kterého viděl jako nejlepšího našeho útočníka, začal mu jako správný Kecal nabízet svoji dceru, které prostě musíme o půlnoci zavolat, aby jí Alan mohl vyznat lásku a počítám že by se měli brát na začátku další sezony. Václav je prý movitý tchán, dcera krásná, byl by to úžasný pár.
Já s Radimem jsme se mezitím stěhovali k ohni a od ohně, podle toho jak pan majitel přinášel palety. Údolím se nesl krásný šestihlas za doprovodu kytary, a na dotaz, nevadí-li to těm lidem, že tady řveme, byl odpovědí již známý popěvek o hajzlech. Radim Gates ani přes pokročilou hodinu nedokázal zapomenout na jedničky a nuly, Václav něco mlel o kráse. Vrávorající Mikin začal tančit kolem ohně a při snaze zasednout Alana spadl mezi lavičky a srazil Václavovi brýle. Než přijel jeřáb aby ho zvedl na nohy, čile vyskočil a vypadal že bude skákat v té chvíli přes 6metrovou vatru. Brýle se po chvíli našly, v tom okamžiku Tomáš zakončil svoji hudební produkci se slovy „kurva vypadlo mi trsátko“ a to už se nenašlo.Tato scénka se po chvíli opakovala, kdy Radim šel pro pivo i se svojí oblíbenou plastovou židlí, zakopl, vrazil do Mikina, ten taky zakopl a leželi tam oba. Opět chvíle čekání na jeřáb. Noc pomalu plynula, Václav zvyšoval nabídky, k dceři už přidával i barák a auto, a naznačil něco o soukromém ostrově v Chorvatsku. Stále častěji jsme se objímali a mumlali něco o tom, že se máme rádi a že si budeme nahrávat. Také se stále častěji chodilo pro palety, ale cesta přes celý pozemek trvala stále déle a déle. Kolem jedné ranní se rozhodl vypařit Radim na kole, že to jsou jen tři kilometry a svítí měsíček. Ale jediné co svítilo do dáli byla naše vatra. Václav chvílemi odpočíval, Alan se snažil vecpat Mikinovi do neoprenu, a to už jsme pomalu volali taxík. Po dojemném loučení, kdy jedno oko nezůstalo suché jsme vyrazili k domovu a Mikin s Václavem k domku do společné postele, kde je tak ráno našla paní domu J
Pánové a taky dámy – děkuji vám za výborný večer, zejména JEMU, který je takovým naším guru a kromě plánku s leteckou fotografií z vesmíru a kolečkem, slezina HC Medvědi, to nemělo chybu. Ale je pravda, že až teď jsem se podíval na tu mapu pořádně, a musím se omluvit, protože podle toho to musel najít každej.


Z pomocí všech a jediný střízlivý zapsal RM

 

 

 

made by PS